Deset statečných se postavilo výzvě, udolat čtyři týmy na posledním turnaji sezón a tuto výzvu nejen, že přijali, ale i zdolali a vybojovali si první místo. Na úvod turnaje šel svým tělem bránit naši svatyni nejstatečnější z elévů, Bruno a vychytal tři výhry i když třetí zápas nebyl proti domácím vůbec snadný a na poslední zápas ho vystřídal v bráně Denis.

Rozlosování turnaje pro nás nebylo ideální, jelikož jsme hráli vždy jen s jednozápasovou pauzou, a tak jsme neměli moc času na prokrastinaci a byli jsme pořád ve hře. Na úvod nás čekal soupeř z Kobylis, kteří byli na minulém turnaji velmi nepříjemným soupeřem a jejich agresivita na konci zápasu při i zranění na naší straně. V hlavách jsme tuto situaci měli i teď, a tak jsme souboj začali obezřetně z úmyslem se vyhnout fyzickým střetům. Bohužel i v rámci vyhýbání střetu se zranila při špatném došlápnutí Viky, které se podvrknul kotník, a tak přišla na věc naše lékárnička. Kotník jsme zafixovali a nechali odpočinout. A jako by to byl impuls pro tým, který vsítil svou první branku. Netrvalo dlouho a na střídačce jsme měli zraněného Aleše, kterého již soupeř při úniku zfauloval tak, že se o tvrdé černošické parkety rozmázl jak široký, tak dlouhý. A tak jsme máme byli bez obou centrů, naštěstí ledování bolest zmírnilo a po krátkém oddychu se oba zapojili do hry. V zápase jsme si následně vypracovali několik šancí a mohli tak slavit první vítězství i když na konci zápasu odkulhal se zraněným stehnem i Maty.

Naštěstí vítězství je nejlepší lék a společně s vyprázdněnou lékárničkou k tomu, jsme tým obvázali a zatejpovali co šlo, i díky pohotovosti naších fanoušků, kteří byli vysláni pro doplnění zásob lékárničky. Druhý zápas jsme tedy hráli s čtyřmi obvázanými hráči, jelikož Adam už na turnaj přijel jako z půlky mumifikovaný po cyklo-karambolu. Ale naštěstí nás soupeř až na výjimky fyzicky moc netrápil a my jsme mohli rozehrát kombinační hru, který skončila významným gólovým rozdílem, za který se nejvíce podepsal Maty třemi góly. A v zápase jsme rozjeli náš standart v podobě proměněného nájezdu z hole Honzy, který byl nařízen po rozmáznuti Aleš soupeř na palubovku. Ale opět se potvrdilo, že vítězství je nejlepší lék a my se pomalu mohli.

Velmi náročný zápas nás čekal s domácím týmem, které mají všechny náležitosti derby takový souboj o okres Prahy západy. Takto to vždy vypadá, že to máme uloženo v naších hlavách a musíme se nad tyto skličující myšlenky povznést. Od počátku jsme se ujali vedení a po průniku Aleše, kterého nefaulovali navýšil vedení na dvě branky, ale soupeř následně při oslabení snížil. Po celou dobu zápasu jsme vedli, ale jakmile jsme odskočili soupeři na dvě branky, téměř okamžitě soupeř snížil. Naštěstí nám soupeř nabídl nájezd, který tentokrát Maty proměnil a při hře bez brankáře jsme opět odskočili díky střele Honzy z naší poloviny, ale opět vzápětí soupeř snížil, ale vítězství už nám nesebral.

Do posledního zápasu jsme doplnili sestavu o Kubu a prohodili Bruna a Denise na svých postech. Poslední zápas nás nezastihl v dobrém rozpoložení a nějak jsme se na hřišti hledali, jelikož změn v sestavě bylo více, a ne všichni ji přijali. Proto jsme v první poločas zvládli jen jednu branku. Nakonec se trochu zlepšila herní souhra a když rozhodčí nám přisoudil třetí nájezd na turnaji, nepohrdli jsme jím, a i když s trochou štěstí ho Adam proměnil, který následně završil gólový učet nejen zápasu, ale i turnaje a celé naší sezóny v mladších žácích.

Byla to dlouhá a velmi náročná sezóna pro mladší žáky, protože velká část z nich hrála nejen za mladší žáky, ale i za starší za což jim patří poděkovat. Ale patří zde i poděkovat Elévům, kteří taktéž doplňovali tým mladších žáků. Je vidět, že když se chemie týmů vyladí a táhneme všichni za jeden provaz neznáme porážku. A v neposlední řadě děkuji podpoře ze stran rodin hráčů za neutuchající podporu. Medaile si zaslouží všichni, tak doufám, že do budoucna tam opět nějaká cinkne.