První zápas jsme nastoupili proti Kutné hoře. Ze začátku utkání jsme se chvilku rozkoukávali, a zápas byl poměrně vyrovnaný, ale po pár minutách jsme se ujali vedení a celý zápas jsme kontrolovali a řídili jsme jeho tempo. Po poločase kde jsme si opět řekli, že cílem zápasu bude něco si natrénovat a vyzkoušet, jsme začali kombinovat a my, trenéři na lavičce i fanoušci v malé hale v Michli se mohli kochat nádhernými kombinacemi. Nakonec jsme soupeře rozstříleli 15:2 

V druhém zápasu jsme se utkali s Florbalovou akademií MB, do zápasu jsme vstoupili s velmi dobrou náladou, ta nás ale přešla poměrně rychle protože tento zápas se nezdal být vůbec tak jasný jako ten předchozí. První poločas byl velmi vyrovnaný a za stavu 2:1 jsme šli do druhého poločasu. Měli jsme spoustu akcí a bohužel jsme si vybírali velkou smůlu a často jsme netrefovali bránu, to ale i soupeř. I přes to že jsme měli navrch tak se soupeři podařilo vstřelit 3 náhodné góly a velmi šťastné góly a bohužel hned zápas vypadal jinak. Po pár minutách se i na nás usmálo štěstí a padnul nám tam šťastný gól a skóre bylo 3:4 pro nás. Ve velmi emočně napjatém souboji, jsem si 3 minuty před koncem vzala timeout a stáhla jsem hru na naší údernou lajnu - Tomáš, Kuba a Jony. Klukům se podařilo vstřelit vyrovnávací branku a propukla obrovská radost. Ještě větší radost propukla po chvilce kdy se nám podařilo vstřelit další branku a rázem jsme vedli, byl to obrovský výbuch emocí a radosti, že už si ani nepamatuju kdo z kluků dostal míček za brankovou čáru. Po odpískání konce tohoto zápasu se všichni radovali jak po vyhraném mistrovství světa. Emoce byli neskutečné a výhra 5:4 pro nás měla cenu zlata. 

Po velmi pozitivní poradě v šatně a obrovských emocích z minulého zápasu jsme ke třetímu utkání nastoupili proti domácímu Olympu a bohužel skvělá nálada nás hodně rychle opustila. Soupeř byl mnohem zkušenější než my a i přes to že jsme se snažily držet krok, tak jsme celý zápas prohrávali. Také už se začínala projevovat únava a na silnějšího soupeře jsme nestačily, o poločase jsme si řekli, že si alespoň pořádně potrénujeme bránění a ze zápasu si něco odneseme. Také jsme si řekli, že vzhledem k náročnému víkendu a pár nemocem, musíme šetřit síly a hrát chytře a zbytečně se nevysilovat. Bránění se zlepšilo, ale šetření sil nikoli a tak jsme se hodně vysílili a bohužel i po našich chybách jsme prohráli 2:10 

Do posledního zápasu jsme šli hodně vyčerpaní, ale hladový po další výhře, chtěli jsme turnaj zakončit výhrou. Soupeř byl slabší a my jsme určovali tempo zápasu, ale i přes to se nám nepodařilo hru zjednodušit a neustále jsme se vysilovali běháním s míčkem. Měli jsme také smůlu v zakončení a často jsme stříleli mimo bránu. Začala se projevovat velká únava a na to jsme začali doplácet a tempo zápasu se zpomalilo, my jsme si přestali nahrávat a ještě jsme si to dělali těžší. Na to, že soupeř byl o o dost slabší, jsme nepředvedli tak přesvědčující výkon i když jsme vyhráli 9:2. To se dá odpustit, protože většina měla po PFC a únava po náročném víkendu byla na místě. 

Z posledního turnaje si odnášíme velmi dobrou náladu po třech výhrách a hlavně skvělý pocit z celé sezóny, která byla pro spoustu hráčů ta první. Děkuji moc všem za skvělou sezónu do které jsem se taky připojila trochu později. Velké poděkování patří také rodičům za skvělou podporu při zápasech!!! Doufám, že se se všemi hráči uvidím na trénincích, které pokračují až do konce školního roku. 

Díky! Amy.