Celou sezónu jsme se potýkali se zraněními a i na poslední turnaj zdravotní stav některých hráčů nedovoloval jejich účast, a tak jsme využili touhy si zahrát na turnaji i Tobiáše a Vojty z nedalekých draků, kteří na poslední chvíli se zapsali na soupisku a stihli i jeden předzápasový trénink. Trénink který jsme společně absolvovali byl hodně zaměřen na seznámení se s herním stylem posila a sžívání se společně jako tým. Hledali jsme symbiózu v týmu a jak napovídá výsledek, podařilo se.

Turnaj byl rozložen do tří dnů a náš tým se do bojů o trofej PFC, jaká je zkratka turnaje, začínal v pátek odpoledne hned jak všichni odložili školní batohy ve svých pokojích a už hurá do červených dresů, které jsme až do konce turnaje nesundali. Ne kvůli pověrčivosti, ale kvůli tomu že tato kombinace byla odlišná od soupeřových dresů, které jsme v průběhu turnaje potkali. První zápas i když jsme byli domácím týmem, podle zápisu, jsme v barvě dresu ustoupili a s očekáváním a radosti se pustili do přípravy na zápas. Jak to už tak chodí na těchto zápasech, všude panuje obrovský ruch a shon, a prostoru na přípravu je minimum. My jsme se nenechali vykolejit a s očkováním jsme se pustili do souboje s Litvínovskými Bivoji. Herně se nám i dařilo a my jsme si vytvářeli i velmi nadějné a pěkné šance po kombinacích, ale úplně jsme vyhořeli v proměňování šancí. A když soupeř jednu naši chybičku na středu hřiště dokázal využít a prosadit se, prohrávali jsme. Ale my jsme se nevzdávali a když An Dan nebezpečně zakončoval naši kombinaci, brankář jeho střelu pokryl, jenže míček mu zůstal volně ležet na výstroji, a tak Vojta přispěchal s pohotovou dorážkou, která znamenala vyrovnání a oba týmy se na úvod turnaje musela smířit s remízou.

Pro páteční den to bylo vše a my jsme se mohli v hlavách připravovat na sobotní zápasy se zahraničními soupeři, kterým byl z tým z hlavního města Lotyška, Riga Lauvas. Lotyši zde měli opravdový výběrový tým a kluci nebyli žádné tintítka. Od počátku jsme nezachytili jejich pohyb a několikrát se ocitli sami před brankářem, ale Adam kouzlil i když míček propadl za něj, vždy se vykutálel mimo branku. A pak přišel náš žas kdy jsem soupeře překvaúpili a po brankách Dana Ňorka a Lukyho jsme se ujali dvoubrankového vedení. Jenže jako by nás tento výsledek až příliš ukolíbal a my jsme nezastihli nástup soupeře do druhého poločasu, který byl ještě podpořen naším vyloučením, ještě z konce prvního poločasu. Bohužel z počátku druhého poločasu využili Lotyši početní převahu a střelou z dálky snižili. Nervalo to ani minutu a síť za Adamem se rozvlnila podruhé a osudovou čtyřminutovku ve které jsme obdrželi tři góly završili Lotyši opět dalekonosnou střelou, která zapadla mezi nohami přesouvajícího se Adama do sítě. Nevzdávali jsme se a po akci Matyho zakončoval náš nejlepší střelec turnaje Lukáš do poloodkryté brány a my měli druhou plichtu na kontě. A tak jsme zamířili na oběd a odpočinout si trochu před posledním zápasem ve skupině, který měl být ten nejsnadnější a my si chtěli jít pro postup do play-off A. A jako by nás to v zápase úplně svazovalo. Nechali jsme soupeře hrát a my se nemohli vůbec prosadit. První poločas zápasu byl naším úplně nejhorším, co se týče herního projevu. A tak jsme si musel sednout a trochu se vzpamatovat. Do druhé půle jsme vlétli a Aleš konečně překonal slovinského brankáře. Jenže to slovinský tým z Žiri taktéž nabudil a téměř vzápětí srovnal. Až druhou vydařenou akcí rozhodl Aleš a následně naše vítězství stvrdil svým gólem i Dan Pavlínek. A tak jsme si mohli užít postup z druhého místa do semifinále.

V nedělním semifinále na nás čekal opět lotyšský tým, ale tentokrát Coyote a byla to krásná přetahovaná jak na hřišti, tak i na výsledkové tabulce. Začátek zápasu nám trochu nevyšel, a my jsme od první minuty prohrávali. O srovnání se postaral An Dan, který využil nabídnutou přesilovku soupeřem. Jenže netrvalo dlouho a zase se soupeř ujal vedení, na které reagoval Tobiáš, kdy krásně zavezl míček na útočnou polovinu a vybídl ke skórování Aleše. A když za minutu překlopil vedená na naši stranu Lukáš po příhře Vojty mohli jsme si v poločase odpočinout s dobrým pocitem odvedené práce. Jenže jsme si nepohlídali soupeřový protiútok a po dvou minutách druhého poločasu bylo srovnáno. A zbylých třináct minut to byl boj, který už nepřinesl rozuzlení, i když jsme měli dvě přesilovky, ale o postupu do finále nerozhodl a přišlo na řadu prodloužení, kde se několikrát brankáři obou mužstev předvedli a jelikož 5 minut nastavení nerozhodlo, šlo se na nájezdy. I když se jely jen tři nájezdy a následně se mohli opakovat, my jsme si určili 4 hráče v pořadí Maty, Dan, Aleš a Tobiáš. Začínali jsme my a Maty při zakončení nalezl jen výstroj brankáře a na řadu šel Adam v bráně, kterého soupeř překonal. Druhý v pořadí Dan šel na řadu a při bekhendové kličce mu sjel míček, takže zakončoval již z velkého úhlu bez výsledku. Adam v druhém nájezdu ani nemusel zasahovat, jelikož rozhodčí odpískali pohyb vzad, což vedlo k diskusím, ale my jsme měli čas na krátkou poradu s Adamem, která se ukázala klíčovou. Pak už šel na věc Aleš, který ránou do pravého víka, nekompromisně srovnal a třetí nájezd to byla paráda od Adama nájezd chytil sice nadvakrát, kdy střelu předloktím zbrzdil tak, že šourající míček zastavil konečky prstů o tyčku branky na brankové čáře. Jo zákrok turnaje. A přišel na řadu Tobiaš, který si brankáře rozhýbal a rozšířil tak řady úspěšných exekutorů. Pak přišla řada opět na Adamovi, který už míček za svá záda nepustil, vystínoval si hráče a mohli jsme slavit postup do Finále. Atmosféra na nájezdech, kdy se všichni drželi kolem ramen byla fantastická, a to nás čekalo vyvrcholení turnaje na Unyp aréně.

Nadšení a euforie z výkonu a postupu na finále byla ohromná a vydržela nám do odpoledních hodin a za nemalé podpory v hledišti, která čítala více jak třicítku příznivců, jsme se začali připravovat na Finále. V šatně jsme si řekli, že cesta je jen jedna, přes pot a dřinu si můžeme odnést pohár my. Finále to bylo ze vším všudy, oficiální zahájení, nástupy obou týmů, světelná show, hymna České republiky, představení zahajovací formace, ale tomu všemu předcházel pořádné zahřátí a rozcvičení na které nezbývalo kvůli ceremoniím moc času, takže Patrick se věnoval Adamovi v bráně a Já si vzal na paškál zbytek týmu. Pak už nás čekal slavnostní nástup soupeře z Přerova, který figuroval v zápise jako domácí tým a my si tedy mohli vybírat stranu na buly, což jsme dokázali využít.

Ale zpět k začátku. Hymna a vše kolem nás mírně dojalo a vyvedlo z koncentrace. Stává se to, když to zažíváte poprvé, a tak jsme nezachytili klasickou kombinaci soupeře a v první minutě inkasovali. Možná to bylo tíhou okolností, či prvním zápasem na velkém 40na 20m velkém hřišti. A když už jsme se do hry více položili, potrestal náš nedůraz při bránění zablokované rány a krytí míčku soupeř další brankou. Desetiminutovku hrůzy jsme zakončili třetí brankou v naší síti a přistoupil jsem ke stažení hry na dvě lajny, které se hned v zápatí projevilo snížení Lukáše po krásné příhře Aleše. A pomalu jsme se začali soupeři vyrovnávat ve hře díky zlepšenému přístupu a čtení hry. O poločase jsme se namotivovali velmi dostatečně a když Aleš chytře vyhrál úvodní buly druhého poločasu dopředu a Dan Ňorek ho okamžitě překřižoval, byli soupeři tak zmatení, že Aleš naservíroval přihrávku na osamoceného Dana před bránou, který se nemýlil. A začal koncert první lajny. Náš přístup obou lajn byl výborný, nepouštěli jsme soupeře do nebezpečných situací a všechny střely z větší vzdálenosti si našel Adam s přehledem. Najednou jsme hráli kreativně, věřili jsme si víc a víc a tím pádem jsem se tlačili víc do zakončení a když po závaru před brankou soupeře nezištně přiťukl míček Aleš Lukymy, tentokrát na pravé křídlo, bylo srovnáno. Chvíli jsme ještě nechali soupeře žít, ale najednou nás bylo plné hřiště, které se nám na počátku zdálo opravdu velké. Ale zejména pro první lajnu to byla nepopiratelná výhoda, létali všude a když Dan vymyslel pozici pro Aleše, kterému do rány zaklekávali snad všichni hráči a střelu zblokovali, našel si odražený míček, který potáhl na pravou stranu, aby odlákal soupeře, což se mu podařilo a pak nezištně našel na levé straně Lukáše, který měl tolik času, že si míček zkracoval bekhendem, přehodil na forhend a skákajícího brankáře prostřelil do protipohybu pod rukou. Hattrick byl na světě. Výbuch emocí byl obrovský, následovány oddechovým časem soupeře a buly, které bylo pro nás výhodou, opět ho Aleš vyhrál, ale soupeř nás zatlačil a i když jsme vyhodili míček, opět na nás tlačili, zbývalo něco málo přes minutu a my drželi míček na mantinelu a bojovali až do konečné sirény, kdy emoce vytryskly až do stropu a my se mohli radovat z prvního poháru.

Na turnaji pořadatelé vyhlašovali nejlepšího brankáře, kterým byl zvolen z naších barev Adam a následně vyhlašovali i nejlepšího hráče finále, kterým byl zvolen Aleš jako neúnavný bojovní a tvůrce hry, který připravil všechny branky našeho týmu ve finále. Pak už došlo k přebírání medailí a nakonec k předání toho nejcennějšího, poháru pro vítěze. Pak už jen oslavy a focení. Nejen oficiální focení fotografem, ale focení klubovou fotografkou, která nám všem zdokumentovala a vytvořila tak užasnou památku. Děkujeme Amélie za zachycení těchto úžasných chvil. Vždy je skvělé, když se máte možnost o krásné chvíle s kým podělit a i já jsem měl tuto možnost, a děkuji Patrickovi a Adamovi, že jsme mohli tyto chvíle prožit společně. Velkou zásluhu si taktéž zaslouží diváci, kteří následně vše šli oslavit společně a užít si úspěch svých ratolestí.

Je to velký výsledek, který nás, věřím, nakopne do další společné práce a společně se budeme posovat dál a dál.

Děkuji všem.