Ale pojďme se na to nejdřív podívat očima Tomáše, taťky našeho historicky nejmladšího hráče, který kdy nastoupil na turnaj. V květnu 5 letého Ondry..

"Ahoj všem, cloumají ve mne furt neskutečně pozitivní emoce z turnaje v Bolce, tak se pokusím o report, pokud bude dlouhý, tak přeskočte, doufám ale že vás aspoň trošku zaujme. Na začátek opravdu velký hlubokosklon Michalovi (trenérovi), oceňuji jeho naprosto pozitivní přístup, kde nic není ztraceno, mladý pušky se pořádně obouchají. A děcka do toho vlítly naprosto po hlavě, nevěděly co je čeká ale zvládly to naprosto bravurně (velký potlesk). A teď z našeho pohledu (mě a Ondry).

Trenér zveřejňuje nominaci v úterý,trošku šok, pětileťák Ondra a do U9. Jasný jedem, kluk odpočítává dny kdy bude hrát na turnaji, mluví o tom všude, doma, ve školce, není kam couvnout. V sobotu ještě ukecávám rodiče od Fandy, že to bude zábava a ať se jede aspoň podívat, nečekám zázraky, že by Fanda nastoupil, ale ty se dějí, Fandu pohltí prostředí a fakt si chce zahrát. Ráno jsme tam (a díky moji mánii, hlavně někde nebýt později o minutu) asi o půlhodinky před srazem. Ondra se těší a moc.

Postupně se potkáváme s dalšími a já si konečně pamatuju jména i ostatních dětí (halt čísla a obličeje si pamatuju hned ale jména, to je složitá písemka). První zápas prohráváme, ale nevěšíme hlavy, hrály jsme poprvé a nebylo to vůbec špatný. Navíc tahoun Mára v bráně. Druhý špíl přenechává místo Ondrovi a tadyse děje poprvé a zaslouženě výhra, všecko odmakáno, Ondra zachytal a pustil banány za který nemoh. První poločas trošku smůla, ale napnuli jsme síly a dokázali si, že vyhrát dokážeme.

Na další zápas se Ondra zase dral do brány, super, pětileťák chytá zápas proti až o tři roky starším soupeřům. A je dobrej. Sice to nedopadá, ale sbíráme zkušenosti a i prohry k životu a sportu patří, ale těch pozitiv je tam furt hodně. Poslední zápas se mi ale líbil asi i nejvíc, těžká práca, hráme proti Traverze Chodov a ti mají ve svém středu spousty šikovných hráčů. Moc se mi líbilo, jak jsme zabrali ve druhém poločase, kde bojovností na úkor únavy jsme zabojovali neskutečně a nedali jim nic zadarmo.  Děkuju vám všem, myslím že jsme si neskutečně užili, můžeme být neskutečně pyšní na naše děti, moc děkovat za trenéra a těšíme se na další pokračování."

Mě už zbývá doplnit jen pár drobností:-) Dlouho jsem nezažil takový bojovný a nebojácný přístup proti v průměru o 1-2 roky starším hráčům soupeře, navíc kromě Máry s úplnými nováčky. Jen Áňa je ročník 2018. Ostatní mají minimálně další rok v této kategorii, Ondra dokonce 4! Nikdo nebrečel, nikdo neutíkal ze hřiště, i když jsme pochopitelně dostávaly góly od soupeře, který měl hráče, kteří by předčili i naše starší elévy. Pro nás to bylo hlavně o sbírání zkušeností a poznání, že hrát můžeme i proti takto vyspělým a silným soupeřům. Ano, Orka na tom byla podobně jako my a s trochou štěstí a pohotovosti v zakončení jsme získali nesmírně cennou výhru. 

Příště nás čeká Kutná Hora 24.10, dál už to nejde. Těšíme se na další zážitky. Je pro mě ohromnou radostí s tímto týmem pracovat a cítit velkou podporu od rodičů.