V sestavě s deseti hráči jsme po pátečním speciálním přípravném tréninku věřili, že urveme všech 6 bodů za dvě výhry. Zpočátku to vypadalo dobře, když jsme se v prvním zápase s Ovocnými bázemi brzy ujali vedení 2:1 a měli aspoň na pohled více ze hry. Tlačili jsme soupeře k jeho bráně a stříleli ze všech pozic. Bohužel ujalo se velmi málo, buď nás obrana dobře zablokovala nebo jsme to prostě šili nad bránu, případně když už jsme zařízení trefili, tak to jejich zkušený (60-tiletý!) brankář pochytal. Po první třetině byl stav 3:3 a i když se obrázek hry v další časti moc neměnil, soupeř hrozil z každého protiútoku a s až neuvěřitelnou přesností dokázal své ojedinělé šance proměňovat v góly. Tak se hra odvíjela až do konce, jen ve třetí třetině jsme hru zrychlili, což, jak víme, je dvoujsečná zbraň - sice získáváme víc míčků, ale o hodně rychleji se o ně sami svou zbrklou hrou připravujeme. Pořád stejná písnička. Jak přijdou emoce, je s naší nacvičovanou hrou konec. Naštěstí jsme dokázali, poté co nám Ovocnáři dali v polovině třetí třetiny zase gól po zbytečné ztrátě na vlastní půlce na 6:5, srovnat skóre po dobrém napadání Štěpána a pohotovém zakončení Lukáše Vrbky. Ovšem v nájezdech jsme opět nedokázali ani jednou uspět a když zkušení borci na Jirku v bráně vyzráli dvakrát, odcházeli jsme s pouhým bodem za prohru na nájezdy.

Proti Benešovu se nám hraje lépe. Jejich B tým posílený o 3 mladé kluky z Áčka hrajícího divizi a jednoho juniora chtěl hrát aktivně, tlačil se do útoku a nám se tak naskytl větší prostor pro protiútoky a zakončení z lepších pozic. A když se konečně Lukymu Doležalovi podařilo svou parádní tvrdou střelu nasměrovat do brány a dvakrát za sebou se trefil přesně, dostali jsme se na koně a hlavně do dvoubrankového vedení 4:2, které jsme i přes jeden zásah soupeře v závěru udrželi a po premiérové brance Štěpána uzavřeli celkové skóre na 5:3.

Chtěli jsme 6 bodů, měli jsme na to je získat, ale chybami při bránění dlouhých nahození soupeře a při vlastní rozehrávce jsme se o 2 sami připravili. Nájezdy v našem podání nejsou něco, na co bychom měli spoléhat. V tabulce jsme čtvrtí a je jisté, že na první dvě místa zajišťující postup už nedosáhneme. Přeto máme stále o co bojovat - třetí místo může být stále naše, stačí hrát to, co chceme hrát a nevymýšlet žádná sólíčka. Kdo nevěří, že tudy cesta ve vyrovnaných zápasech nevede, ať si zkusí udělat statistiku a zanalyzovat nějaké podobné zápasy. Je to jako v každém sportu - o vítězi rozhodují chyby, ne hezké individuální akce - ty jsou dobré jen pro lajky na Instagramu. A to doufám není nikoho cílem.