Poprvé v sezóně odcházíme s prázdnou z nějakého dvojzápasu. I přes několik absencí jsme měli dvě kompletní pětky a doufal jsem, že aspoň ta první, papírově silná, něco kloudného předvede. Nestalo se tak.

Nutno podotknout na margo místní basketbalové palubovky, že ten nezvyk, oproti tomu co máme doma a na čem se hraje většina florbalových soutěží, hrál velkou roli, přinejmenším v prvním zápase. Jednak nám dlouho trvalo se na ty odskoky adaptovat a druhak domácí jsou na to zvyklí a nečinilo jim to velké potíže.

Přesto jsme se dostávali do vyložených šancí, ale pálili jsme všude možně, jen ne na zařízení. Jen Alexovi to trvalo než se z vyložené šance až napočtvrté trefil aspoň slabě na bránu. Stačí malý odskok a už to letí do p...  Kolíňáci posílení o pár rychlých kluků z jejich Áčka nám zatápěli a navíc měli zkušené obránce, kteří to dobře rozdávali a krom toho i skvěle stříleli. Což jsme poznali už ve druhé minutě. První třetina tedy i přes spoustu šancí 0:2. Druhá to samé, i když už těch našich šancí tolik nebylo. Měli jsme mít taky nájezd na jejím konci, za sražení Vaška v šanci před bránou, ale prý se to stalo až po uplynutí hracího času. Takže i smůla se nám lepila na paty.

Až v 3. třetině jsme se zvedli, když se hned na jejím začátku ujala sice slabá ale díky cloně Fandy účinná střela Alexe. Tlačili jsme se, zavřeli soupeře k jeho bráně, ale místo toho přišla zbytečná chyba v rozehrávce a opět měl Kolín náskok o 4 góly. Zkusili jsme power play v šesti, ale opět jsme pohořeli na zakončení. Snížení na rozdíl tří gólů po dorážce Štěpána už přišlo pozdě. A pěkný gól na konečných 3:5 osmnáct sekund před koncem zápasu už byl jen připomínkou toho, že hrát a střílet góly umíme, jen ne když to nejvíc potřebujeme.

Las Plantas jsou borci, kteří žijí florbalem, hrají zápasy neustále a i když, nebo spíš právě proto, že jsou všichni starších ročníků, jsou na hřišti svým důrazem, zkušenostmi a šikovností velmi nebezpeční. A když jsme nedokázali využít jejich největší slabinu - jsou to mentálové, kteří se nechají snadno vylučovat, neměli jsme proti nim šanci. Obzvlášť když jsme je rychle posadili na koně a svými chybami v rozehrávce v nebezpečných prostorech je provokovali k zakončování. Něklikrát jsme ještě stihli zablokovat, ale nakonec Jirku v bráně překonali v první třetině třikrát. Zato my jsme se dál marně snažili protrhnout střeleckou smůlu. Bohužel jsme trefovali prvního hráče před sebou nebo to chytil jejich brankář, když už to na bránu šlo. 

Jedině Vojta Procházka se trefil ve druhé třetině. Jeden gól a ještě od obránce je fakt bída. Útočníci zklamali na plné čáře. Jak šel čas, Plantážníci nabývali na jistotě, i když jsme jim chvílemi nedávali žádný prostor pro kombinaci, ale oni si dokázali hravě poradit v soubojích 1vs1 i proti přesile, a naše snahy spíš ochabovaly, než že bychom se zvedli. Nepředvedli jsme toho moc, i když i v tomhle zápase jsme měli, aspoň podle mého odhadu, víc vyložených šancí než soupeř. Obligátní povzdech, že výsledek 1:6 neodpovídá předvedené hře, by byl asi i v tomto případě na místě. Ale to je sport, prostě jsme na ně dneska neměli, a proto jsme prohráli.

Celkově nepovedený výlet do Kolína. Doufám, že v nedaleké Kutné Hoře to bude v příštím kole za 2 týdny vypadat diametrálně odlišně.

Dála