Jak jsme později zjistili, na úvod jsme se postavili nejtěžšímu soupeři ze všech na tomto turnaji. Kluci z Orky byli větší, fyzicky zdatnější a měli jednoho hráče, který převyšoval ostatní nejen fyzicky, ale i florbalově. Přesto jsme i v naší klasické užší sestavě s pěti hráči do pole statečně vzdorovali a zápas byl dramatický až do konce. Ještě v polovině druhého poločasu jsme vedli 4:3, ale onen velký šikovný hráč soupeře nám dvakrát utekl a sám před našim brankářem se nemýlil. Prohra 5:4 nás mrzela, ale věděli jsme, že máme sílu dávat góly, jen musíme zlepšit bránění.

To jsme si ale v dalším zápase proti domácím moc vyzkoušet nemohli, protože se hrálo jen na jednu bránu - a to tu soupeřovu. Proti opravdovým začátečníkům jsme naopak my měli na své straně výhodu fyzické i florbalové vyspělosti a na skóre se to záhy projevilo. Kluci si z chutí zastříleli, góly si dali všichni, kromě Kryštofa (i když jsme se snažili mu to naservírovat před prázdnou :)) a chytajícího nudícího se Davida.

Na další dva zápasy si klekl do brány Tobík a vedl si velmi dobře. Třetí zápas s Olympem byl opět vyrovnaný, skóre se přelévalo na obě strany, ale v závěru jsme tentokrát byli my ti, kteří ho strhli na svou stranu a po zásluze vyhráli 6:4.

Poslední večerní zápas s naším už tradičním soupeřem pražskými Tigers jsme se rozhodli vyhrát, jednak protože jsme jim měli co oplácet z posledního turnaje v prosinci a druhak jsme měli pifku na jejich prakticky jediného dobrého hráče, který nás minule porazil téměř sám stylem "co střela to gól". Na jeho bránění jsme se teď soustředili. A i když se nám ho nepovedlo ustrážit na 100 procent, nepovolili jsme mu víc než 3 góly. A když se nám, jmenovitě Jonymu Víchovi, Kubovi Brožovi, Kubovi Miklušovi a i Davidovi Liškovi dařilo góly dávat jak na běžícím páse, rozsekali jsme tygříky 9:4. 

Myslím, že můžeme tento výjezd do ne příliš oblíbené Boleslavi hodnotit jedině kladně. Sice jsme jeden zápas prohráli, takže asi nepostoupíme do vyššího koše, ale s našm výkonem můžeme být spokojeni. Neustále se zlepšujeme, hrajeme jako tým, podporujeme se a to je to hlavní, o co v této věkové kategorii nám trenérům, a doufám i rodičům, jde. Věřím, že i ten postup výše nás do konce sezóny nemine a potkáme se konečně i s novými soupeři z vyšších košů. Děkuji všem rodičům za podporu a super fandění! Go Foxes go!!!

Dála