Ve třetím kole a našem druhém turnaji jsme velmi statečně bojovali, opět až na jeden tým proti věkově mnohem starším protihráčům jsme se ctí obstáli. Ale pojďme dát opět prostor Tomášovi.

Poslední turnaj sezóny nás čekal ve zbrusu nové hale ve Slaném Hájích.
Krásná, funkčně skvěle řešená hala se zázemím, tribunou a občerstvením se nám moc líbila.
V prvním zápase proti Rudné bohužel až moc. Vůbec jsme nestíhali jejich náběhy a pohotové a rychlé řešení situací. To co nás trápí celou sezónu. Od většího výprasku než 1:7 nás zachránila celý turnaj naprosto skvělá Viki v bráně a ne úplně přesná muška soupeře. Pravda, dali jsme pár tyček,ale výkonem jsme si nezasloužili o moclepší výsledek. Soupeř byl významně lepší a dokonce jsme si nevěděli rady ani s o hlavu menší ale velmi šikovnou hráčkou. Rychlý pohyb a důraz nám prostě nevoní.
V druhém zápase proti Panterům vedeným Eliškou Zubovou to už byl jiný zápas. Změnili jsme od základu sestavu, dostatečně se nabudili už před začátkem a bylo to znát. Ačkoliv měl soupeř 2 velmi šikovné hráče, přece jen byl znatelně méně důrazný a vice prostoru nám najednou začalo vyhovovat. Měli jsme čas na kombinaci a čas zamířit. Výsledkem bylo pohodlné vítězství 8:3 a několik pěkných gólů.
Ve třetím zápase nás čekal opět důrazný sopeř, celek domácích. Ačkoliv jsme se nabudili, drželi vítěznou sestavu, soupeř po několika šikovných a hlavně kombinacích vedl 5:2. Stále jsme však věřili a zvýšili čas pobytu na hřišti elitní trojce Fíla, Bruno a Damián. Zbylé 2 trojice se střídali s tou první a hlavním úkolem bylo udržet nulu vzadu. Tato taktika přinesla ovoce a po několika rychlých a hlavně krásných akcí jsme v elektrizující atmosféře otočili v poslední minutě zápas na 6:5. To byl zážitek, který se prostě musí zažít? Byi jsme v euforii, celý tým.
Ta se přenesla I do posledního zápasu a celkem s přehledem jsme vedli 6:2, proti Buldokům z Radotina. Bohužel co nám povedlo proti domácím, toto se naopak podařilo soupeři. Kombinace menší koncentrace a únavy (přece jen jsme hráli 4 zápasy ze 7, tzn ob zápas) a zvýšený důraz a čas na hřišti elitní lajny soupeře znamenalo konečnou a asi i spravdlivou remízu 6:6.
Nás to však nijak nemrzelo, protože 3 zápasy jsme hráli opravdu skvěle a měli jsme vzadu chvílemi až famózní Viky. Konečně jsme viděli týmové pojetí a i přes několik drobných excesů se tato soudržnost ukázala jako další hráč v poli a i kvalitní soupeře jsme dokázali přehrávat. A to nejen elitní lajna, která rostla zápas od zápasu, ale i další dvě, které si dolázali vypracovat šance a dávat góly. Což bohužel občas vedlo k propadání v bránění a přečíslení. A opět se ukázalo, že jakmile na nás vlítne soupeř plný odhodlání, pohybu, důrazu a nemusí jít nutně o nějakou výjimečnou florbalovost, máme problémy se zpracováním a obecně rychlým řešením situace. Na tom ještě v trénincích zapracujeme a můžeme věřit v úspěch na PFC, na který se všichni těšíme.