Ve třetím kole a našem druhém turnaji jsme velmi statečně bojovali, opět až na jeden tým proti věkově mnohem starším protihráčům jsme se ctí obstáli. Ale pojďme dát opět prostor Tomášovi.

Turnaj jak na houpačce. Hra na zbojníky, bohatým brát a chudým dávat, nám není cizí a asi si ji bereme víc a víc za svou. Schází nám ještě konzistence výkonu, umíme hrát z těžkými soupeři velmi dobře, ale nedokážeme na něj navázat i v jiných zápasech.
Na turnaj jme se pokusili dobře nachystat, a i když soupeř z Rudné hrál s námi vyrovnanou partii, nabídl nám přesilovku, kdy jeden z hráčů viditelně zahrál rukou míček, kterou jsme díky Matymu gólově proměnili, a tak jsme s mírným náskokem vstupovali do druhého poločasu, ve kterém se prosadil Adam Koblížek a oba dva sourozenci Čachotští. Kde zejména pro Aničku to byl první gól, který vsítila.

Druhý zápas jsme začali herně velmi dobře, ale scházelo nám se gólově se prosadit, a tak zápas dlouho byl bezbrankový až v druhém poločase nám soupeř nabídl přesilovku, kterou jsme i podruhé v turnaji využili a po souhře Matyho s Alešem jsme se ujali vedení. Bohužel téměř vzápětí jsme šli do oslabení my a nepokryli jsme si pravou stranu, ze které nás soupeř překonal a vyrovnal. Jako by nás to vnitřně rozložilo a netrvalo dlouho a soupeř střelou ze střední vzdálenosti se ujal vedené, které vydrželo až do konce zápasu a my jsme odcházeli poraženi.
Třetí zápas nás čekal po dvouzápasové odmlce, a tedy i času na lehký obídek. Vrhli jsme se do zápasu se vši vervou a vydařil se nám začátek zápasu, kdy Honza svou první střelou jen tak polechtal brankáře, který následně výhoz nekvalitně provedl a nabídl tak reparát Honzovi, který se už nemýlil. Pak jsme dlouho boleslavskou akademií nedokázali přehrát a prostřelit jejich obrovského brankáře, až brankáře svým rychlým pohybem vykoupal Aleš a skóre završil hezkou kombinací Maty.
I když jsme si na poslední zápas věřili, domácí Hořovice nás vyvedly z omylu. A od počátku nás tak nějak silou a velikosti přehrávali. Svou velikostí nám způsobovali potíže a i zranění. Bohužel se až na nejzkušenější hráče nedařilo se prosazovat, což vedlo k naší prohře.
Sezóna to nebyla lehká, i když na začátku jsme vstoupili velmi slušně do sezóny, jenže vinou zranění několika hráčů jsme postupně uvadali náročným programem zejména ze strany mladších žáků, kteří odehráli přes dvacet turnajů. Smutné a unavené tváře hráčů nakonec rozjasnili rodiče, kteří pro celý tým připravili krásné poděkování za celou sezónu. Tímto bych chtěl poděkovat za jejich neutuchající podporu a nadšení, které můžeme společně sdílet.