Ve třetím kole a našem druhém turnaji jsme velmi statečně bojovali, opět až na jeden tým proti věkově mnohem starším protihráčům jsme se ctí obstáli. Ale pojďme dát opět prostor Tomášovi.

Poslední turnaj před domácím publikem v této sezóně se příliš herně nevydařil a fanouškům jsme potěšili jen jednou remízou a jednou výhrou ku dvěma prohrám. Ale na druhou stranu jsme do týmu zapojili 7 hráčů z mladších žáků, pro které je toto obrovská zkušenost.
Do turnaje jsme chtěli vstoupit odlišně od předchozích turnajů i díky domácímu prostředí. I když začátek zápasu nenasvědčoval žádnému hernímu kolapsu a hráli jsme ze soupeřem vyrovnanou partii, rozpadlo se naše herní představení v druhé polovině prvního poločasu, kdy jsme obdrželi dvě branky a namísto podpory a motivace, se začaly objevovat nežádoucí reakce, které narušily soustředěnost a tím ovlivnily i herní představení. Chyběl nám ten pověstný tah na bránu a o bránění se bohužel nedalo moc hovořit. Pomyslným posledním hřebíčkem do rakve byl třetí gól, který jsme obdrželi při naší přesilovce. A v podobném duchu jsme se pustili i do druhého zápasu, a i když jsme byli v zápatí vyloučení za špatné střídání, dokázali jsme oslabení ubránit, soupeř následně šel do vedení a my opět museli dotahovat. Hra dopředu byla z naší strany velmi kostrbatá a nedokázali jsme v útoku podržet déle míček , abychom mohli rozvinou útočnou kombinaci. A tak jsme s jednobrankovou ztrátou vstoupili do poslední minuty zápasu a půlminutu před koncem zápasu si vzali oddechový čas a po vybojovaném míčku odvolali brankáře a hnali se do steče soupeřové branky, která se nám podařila v poslední sekundě hry dobýt, atak jsme odcházeli ze zápasu smírně 2:2.
Třetí zápas nás čekal po Adamovém narozeninovém pohoštění, ale namísto aby nám dodalo na síle, jako by nás uspalo. Opět jsme v první poločase obdrželi dvě branky, ale tentokrát jsme žádnou nedali, ale nebyl to nejhorší úsek naší hry. Ten přišel na počátku druhého poločasu, kdy slovo bránění, jsme vypustili ze slovníku a za 18 s obdrželi dvě branky, když trend byl stejný, přikročili jsme ke změně v rozestavení, kdy obránci šli útočit a útočnici se posunuli na pozici obránců. Byl to test pro všechny, který ukázal, jak kdo je za své posty zodpovědný a najednou padaly i góly i na druhé straně hřiště. Prohru jsme neodvrátili, ale všichni si mohli zažít, jak to v zápase je na jiném postu.

Poslední zápas s papírově nejslabším týmem, jsme po neshodách v tým vymysleli experiment „Samostatnost“, nechali jsme čistě na hráčích sestavu a herní činnosti a jako trenéři jsme si jen vyslechli přípravu na zápas, ze které jsme si pro tým sepsali poznámky a do systému hry nijak nezasahovali, jen jsme povzbuzovali tým. Zápas to byl výživný, padalo spoustu gólů a bohužel zase více do naší sítě než do soupeřové, a tak jsme v poločase využili poznámky z předzápasové přípravy a připomenuli je týmu. Nebyl to žádný kombinační florbal, ale podařilo se nám konečně poznat radost z výhry na domácím turnaji.
Turnaj nám ukázal největší naši slabinou, a to je psychika, sami mezi sebou se nepohodnout ukazuje na problém, který musíme řešit. Pozitivním na turnaji byl návrat Toma a Kuby, kteří se po vleklých zdravotních peripetiích uzdravují a budeme věřit, že postupně se zapojí do tréninkového procesu.